Kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Václava
Jedním z míst v Kralupech nad Vltavou, které své návštěvníky upoutá již z dálky, je kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. Zajímavá novogotická církevní památka se sice nemůže pochlubit dlouhou historií, nicméně i přesto v sobě skrývá zajímavé kouzlo, a také tajemství a žal. Právě sem totiž byli po náletu na Kralupy přinášeni mrtví z celého města, aby je mohli jejich příbuzní identifikovat, a přestože se nacházel uprostřed dění, zůstal chrám jako zázrakem po bombardování nedotčen.
První písemná zmínka o Kralupech se váže již k roku 1253, nicméně po dlouhá staletí zůstávaly jen obyčejnou zemědělskou vesnicí, která ve srovnání s okolními patřila mezi nejmenší. Zlom nastal teprve v roce 1851, kdy byla postavena železniční trať z Prahy do Podmokel (dnešní Děčín). Díky tomu se dosud bezvýznamná obec stala atraktivní pro pražské podnikatele, a brzy na to došlo k nevídanému rozvoji průmyslu, jež s sebou přinášel také příliv nových obyvatel.
A tak se již v roce 1881 staly Kralupy městysem, byl jim udělen přídomek "nad Vltavou" a o tři roky později také propůjčen znak. K tomu, aby se však mohly stát městem, jim chyběla jedna důležitá věc, a to vlastní chrám. Tím nejbližším, kam místní po celá staletí docházeli byl kostel svatého Jakuba Většího v Minicích, jež v tu dobu však byly samostatnou obcí, a tak již v roce 1878 projevil kralupský výbor (dnešní zastupitelstvo), snahu postavit si vlastní farní kostel, a vypsalo veřejnou sbírku.
V průběhu deseti let se však podařilo mezi lidmi vybrat pouhých 11 300 zlatých, a tak musela být výstavba chrámu v Kralupech nad Vltavou prozatím odložena. Zlom přišel až roku 1894, a to v podobě finančního daru pražského probošta dr. Eduarda Tersche, jež také zredukoval původní návrhy architekta Jaromíra Kaura. A tak již na jaře v témže roce, dne 14. května, mohl být slavnostně položen základní kámen kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava v Kralupech nad Vltavou .
Stavělo se podle pozměněných plánů, jež navrhl architekt Arnošt Živný, jež v polovině 30. let 20. století vedl dostavbu svatovítské katedrály v Praze. Na rozdíl od dřívějška, především ubylo gotických prvků, což však chrámu na eleganci neubralo, právě naopak. Práce vedená místním architektem Aloisem Novým šla rychle kupředu, a tak již o rok později dne 27. října 1895 mohlo dojít k slavnostnímu vysvěcení nového kostela v Kralupech. Stavba trvala pouze neuvěřitelných 17 měsíců
Již na první pohled zaujme novogotický chrám v Kralupech nad Vltavou svou hranolovou věží (výška 63 metrů) a režným zdivem červené barvy, tolik oblíbeným pro kostely ve Velké Británii. Stejně tak zaujme i interiér této jednolodní stavby, s obdélníkovým presbytářem, zakončeným pětibokým závěrem, ve kterém je umístěn hlavní oltář s křížem Ježíše Krista, který je orientován zcela neobvykle k severu. A důvod? Jelikož se na Palackého náměstí, kde kostel stojí nacházelo již velké množství staveb, nebylo zkrátka možné chrám situovat jinak. Za povšimnutí stojí i hlavní vstupní portál s typickým lomeným gotickým obloukem v jehož čele se nachází Madona s Ježíškem.
Také 20. století bylo nabyto mnoha událostmi, z nichž některé se významnou měrou dotkly také tohoto chrámu. Především dvakrát došlo k rekvizici kralupských zvonů, a to nejprve v době první světové války, a následně také v roce 1942 v průběhu německé okupace českých zemí.
Nejtěžší zkouška pro tuto církevní památku však přišla teprve na konci druhé světové války, a to přesně dne 22. března 1945. Toho dne bylo celé město zasypáno více než 316 tunami bomb, jež srovnaly téměř celé centrum Kralup se zemí. Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava však zůstal jako zázrakem nedotčen, a o tom, co poté následovalo vypoví asi nejvíce krátký úryvek ze sbírky Býti básníkem od jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta:
Jen kostel se svou tichou věží
zůstal trčet mezi troskami
nedotčen.
Na jeho podlahu snášeli mrtvé,
katolíky, evangelíky, i bez vyznání,
a chrám je všechny přijímal
pod vlídnou střechu.
Po více než padesáti letech přišla další pohroma, a to v podobě ničivé povodně v roce 2002, kdy byl kostel zaplaven, a musela tak být opravena celá podlaha včetně hrobky. V současné době se však chrám i celé jeho okolí mění díky rekonstrukci kralupského centra k nepoznání. Jednou z novinek, kterou mohou všichni, kdo si udělají výlet do Kralup, obdivovat je původní mozaiková dlažba před kostelem, jež byla v roce 2017 odborně zrestaurována a nyní působí jako přirozená pastva pro oči.
