Kralupy nad Vltavou - historie
Jméno Kralupy údajně vychází ze spojení kor lupy ve významu "ves loupačů kůry". Jméno by tedy napovídalo, že se v okolí Kralup ve velkém loupala kůra. Ovšem na rozdíl od ostatních obcí, které v Čechách dostaly jméno Kralupy, podle archeologických nálezů měla krajina v okolí dnešních Kralup nad Vltavou povahu spíše stepní. Pravděpodobnější (i když pro město méně lichotivá) je varianta, že jméno vzniklo jako hanlivé označení místa, kde žijí zloději drůbeže, lidé, kteří „loupí kury“. Možné však je, že vzniklo zcela jinak a lze se jen dohadovat, jak. Přívlastek „nad Vltavou“ odlišuje město od Německých Kralup neboli Kralup u Chomutova, obce zaniklé v roce 1976 kvůli těžbě uhlí, a Kralup u Žatce, obce zaniklé již ve středověku.
Kralupy leží v místě, kde řeka Vltava vytéká ze skalnatého údolí Pražské plošiny a vstupuje do otevřené krajiny Polabí. Centrum města se rozkládá na levém břehu Vltavy v katastrálním území Kralupy nad Vltavou, jihovýchodně od Zákolanského potoka, toto katastrální území však zasahuje i do průmyslové a sportovní zóny na pravém břehu řeky. Blízko centra města se nachází železniční stanice Kralupy nad Vltavou, významný železniční uzel. V centru Kralup stojí pseudogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava, vysvěcená 27. října 1895. V 70. letech 20. století byl kostel ve směru od Lobečku zastíněn novostavbou obchodního domu.
Na jihozápadě je součástí města místní část Minice (k. ú. Minice u Kralup nad Vltavou). V Minicích je železniční zastávka Kralupy nad Vltavou-Minice na trati 093 do Zákolan. Minicemi podél železniční tratě protéká Zákolanský potok a vlévá se zde do něj Knovízský potok. Přes Minice přichází do Kralup také silnice II/240 z Turska pod názvem Pražská. V Minicích je kostel svatého Jakuba Staršího. Na hranici Minic a Mikovic u hranice sousední obce Otvovice je přírodní památka Minická skála.
V západní části Kralup leží místní části Mikovice (k. ú. Mikovice u Kralup nad Vltavou) a Zeměchy (k. ú. Zeměchy u Kralup nad Vltavou). Železniční trať z kralupského nádraží má v Mikovicích stanici Kralupy nad Vltavou-předměstí a dále se větví na severozápad do Velvar a na západ do Zvoleněvsi. Západní větev má ještě v Zeměchách zastávku Zeměchy. Oběma částmi prochází silnice II/240 pod názvem Velvarská směrem do Velvar. Mikovice tvoří západní část souvislé zástavby města Kralup. Zeměchy jsou urbanisticky samostatnou vesnicí vzdálenou ještě asi 1 km západně. V Zeměchách je kostel Narození sv. Jana Křtitele, na jižním okraji vsi pak přírodní památka Sprašová rokle u Zeměch. V severní části k. ú. Zeměchy leží ve vzdálenosti asi 1,2 km od Zeměch osada (usedlost) Nový Dvůr.
Severní část města na levém břehu zaujímá katastrální území Lobeč, které jako jediné není samostatnou místní částí, ale patří také k centrální místní části. Jižním okrajem Lobče prochází východozápadním směrem silnice II/101, která na východě pokračuje přes most T. G. Masaryka (postavený v letech 1926–1928) do další místní části Lobeček a pak směrem na Veltrusy. Souběžně s vltavským břehem prochází Lobčí severojižním směrem silnice III. třídy do Nelahozevsi. V Lobči poblíž centra města je sportovní hala s plaveckým bazénem. Nad děčínskou železniční tratí vystupuje skalnatý ostroh Hostibejk s vycházkovými cestami a vyhlídkovým altánem, podél řeky pak navazuje Lobečská skála se třemi tzv. Nelahozeveskými tunely (I, II a III). Po břehu řeky vede Dvořákova stezka. Na levém břehu město Kralupy sousedí (od jihu k severu) s obcemi Dolany nad Vltavou, Holubice, Otvovice, Olovnice, Velvary a Nelahozeves.
Pravý (severovýchodní) břeh Vltavy zaujímá místní část a katastrální území Lobeček a na jihu na něj zasahuje k. ú. Kralupy nad Vltavou. Blíže k Vltavě leží obytná čtvrť s několika školami a zimním stadionem. Východní část Lobečku zaujímá rozsáhlý areál společností Synthos Kralupy a.s. (bývalý Kaučuk) a Unipetrol RPA s.r.o (bývalá Česká rafinérská), na který na jihozápadě navazují další průmyslové objekty. Celá průmyslová zóna je protkaná sítí vleček. V nejvýchodnějším výběžku Kralup leží na trati 092 železniční stanice Chvatěruby. Město Kralupy na tomto břehu řeky sousedí s Veltrusy a Chvatěruby.
Kralupské údolí bylo osídleno již v pravěku. První doložená zmínka o Kralupech (považovaná za falzum) se nachází v soupisu majetku břevnovského kláštera z roku 993. Autentická je až darovací listina krále Václava I., který 6. dubna 1253 věnoval pražským křižovníkům s červenou hvězdou několik vesnic, mezi nimi i Kralupy. Řád zde dal postavit mlýn s tvrzí a ves zůstala v jeho držení až do roku 1848. Tehdy počet jejích obyvatel nedosahoval ani 200 duší. První písemná zmínka o Kralupech je z roku 1253.
· 19. století
Ještě v roce 1850 byly Kralupy jen osadou s 27 domky. Mohutný rozvoj nastal se zavedením železnice. S koncem roboty přišla v roce 1851 železnice a s ní i pokrok. K podmokelské dráze přibyla dráha buštěhradská na dopravu kladenského uhlí, které se zde překládalo do lodí. Postavena byla loděnice a založena první chemická továrna. V roce 1865 přibyla dráha turnovská, postavily se železniční dílny, v Kralupech vznikla železniční křižovatka.
V roce 1867 byla zřízena první kralupská obecná škola. A rozvoj obce pokračoval: byl postaven parní mlýn a parní pila, rozrůstaly se železniční objekty, postaven byl pivovar a cukrovar, takže v roce 1881 měla obec s připojenou Lobčí téměř 3 000 obyvatel a byla povýšena na městys. V tomto roce byla prodloužena železniční trať do Velvar. K dílnám, chemickým a stavebním podnikům přibyly strojírny, byla založena spořitelna a zaveden telefon. V roce 1884 vznikl kralupský Sokol a zakládány byly i dělnické spolky. V roce 1901 zahájila výrobu Kralupská rafinerie minerálních olejů, která později měla na 700 zaměstnanců.
Přibývalo obyvatel, stavěly se další školy a ke konci 19. století kralupská obec usilovala o získání statutu města. Důležitým předpokladem byl ale vlastní kostel. Z daru pražského probošta Msgr. Eduarda Tersche byl v letech 1894–1895 postaven farní kostel Panny Marie a sv. Václava a teprve poté mohly být Kralupy rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 22. listopadu 1902 povýšeny na město.
· 20. století
V roce 1910 mělo město na 6 000 obyvatel, byl zřízen okresní soud a berní úřad a v roce 1913 se Kralupy staly sídlem okresní politické správy. V červenci 1914 vypukla první světová válka, do níž z okresu narukovalo 7 000 mužů a z kostelní věže byly zrekvírovány největší zvony. Nový okres nedokázal zorganizovat zásobování, docházelo ke stávkám a demonstracím a Kralupy se staly jedním z měst, kde došlo k převratu již 14. října 1918. V roce 1935 byl v Kralupech založen první skautský oddíl pod vedením Fr. Šandy a V. Kintery.
V letech 1935–1936 bylo severovýchodně od města na obecních pozemcích v Lobečku vybudováno kralupské letiště, které vzniklo v rámci akce „1 000 nových pilotů republice“, kterou organizovala Masarykova letecká liga a Aeroklub republiky Československé. V roce 1939 bylo letiště v Kralupech obsazeno německou armádou. Létání v místním aeroklubu bylo samozřejmě ukončeno. Po válce byl obnoven nejprve bezmotorový provoz a o něco později se začalo i s motorovým létáním na letadle Piper. Letecká činnost na Kralupském letišti pokračovala až do roku 1958, kdy se na ploše letiště začalo s výstavbou podniku Kaučuk.
Ani během německé okupace neustávala kulturní činnost, vzbuzující naději. Místní spolky se spojily a jejich činnost vyvrcholila v roce 1941 oslavami stých narozenin Antonína Dvořáka.
Kralupy patřily za druhé světové války k nejpostiženějším českým městům, neboť velkou část města poničil těžký nálet amerických bombardérů v poledne 22. března 1945. Jeho cílem byla kralupská rafinerie. Oblak černého kouře ze zasažené nádrže ropy zahalil celé město a další vlny bombardérů už shazovaly svůj náklad naslepo, celkem na 1 500 bomb. Nálet poškodil nádraží, zničil většinu průmyslových objektů a 117 domů, mnoho dalších domů bylo poškozeno. Město bylo zcela rozvráceno, o životy přišlo 145 Čechů a 100 německých vojáků. Kralupy se staly válkou nejpostiženějším městem v Čechách.
Po osvobození v květnu 1945 nastal čas obnovy. Němečtí zajatci byli nasazeni na odklízení trosek, lidé se vraceli k opravám budov a strojů. Z okolí do města proudily stovky nedělních brigádníků, naopak do pohraničí se stěhovali ti, kteří v postiženém městě nemohli najít obživu. Od roku 1947 byly Kralupy opět okresním městem. Na levém předmostí byla dostavěna budova Okresního národního výboru, v centru hasičský dům a poliklinika.
V Lobečku byly postaveny dětské jesle a moderní škola. V roce 1948 byl kralupský okres rozšířen a zahrnoval 3 města a 50 vesnic s 35 000 obyvatel. Protože téměř 80 % plochy okresu tvořila orná půda, byla propagována násilná kolektivizace zemědělství, která však nepřinesla očekávané výsledky. Například v roce 1950 byly výnosy obilovin nižší než před válkou. Představitelé politické opozice byli vězněni nebo vystěhováni.
Od roku 1955 město stagnovalo, při odstraňování válečných škod byly zrušeny některé dřívější menší provozy a nedokázalo se proto vyrovnat jiným, válkou nepostiženým městům. V roce 1960 proběhla územní reorganizace, Kralupy ztratily statut okresního města, okres byl rozdělen a město s východní částí okresu bylo přičleněno k Mělnicku.
Kralupská sídliště v Lobči a Lobečku a komplex závodu Kaučuk, pohled z Hostibejku
Velký význam pro město mělo rozhodnutí, navazující na tradici zdejšího lučebního průmyslu, o vybudování jednoho z největších chemických závodů naší republiky – národního podniku Kaučuk. Jeho stavba byla zahájena koncem léta 1958 na kralupském sportovním letišti a do Kralup se začaly sjíždět stovky mládežníků z celé republiky. Výroba v novém chemickém podniku byla zahájena v roce 1963. V roce 1975 byl n. p. Kaučuk rozšířen o rafinerii ropy a stávající výrobní zařízení byla rozšiřována a modernizována. Zároveň se pronikavě začala měnit tvář města.
V Lobečku rychle pokračovala stavba nového sídliště s více než 1 000 byty, bylo vybudováno i nové koupaliště, Společenský dům s kinem a víceúčelovým sálem, budova bývalého ONV byla adaptována na nemocnici. Koncem 60. let byla stavební činnost přesunuta do města výstavbou dalšího sídliště Kochmanka a po likvidaci cukrovaru vzniklo další stejnojmenné sídliště u levého břehu Vltavy. V roce 1969 byla v Lobečku vybudována umělá ledová plocha, o 20 let později také zastřešená. V roce 1974 byla zahájena přestavba železničního uzlu, při které byly zbořeny k dráze přiléhající části ulic Husovy a Jungmannovy. Bylo rovněž zbořeno staré nádraží a nové, moderní bylo uvedeno do provozu v roce 1986. Dne 21. ledna tohoto roku za asistence Státní bezpečnosti byl na kralupském hřbitově pohřben laureát Nobelovy ceny, básník Jaroslav Seifert.
Revoluční události z podzimu roku 1989 znamenaly „konec vlády jedné strany“. V červnu 1990 byl dostavěn hotel Sport, do jehož části se přestěhoval městský národní výbor, v němž byli vedle komunistů zastoupeni i představitelé Občanského fóra. V podzimních volbách do Městského zastupitelstva byl starostou města zvolen Mgr. Pavel Rynt. Další rok probíhal ve znamení privatizací a restitucí znárodněného majetku. Koncem roku 1991 bylo ustaveno Městské muzeum, v roce následujícím pak městská policie.
V lednu 1994 se kralupský Kaučuk stal akciovou společností. V komunálních volbách byl starostou města zvolen opět Pavel Rynt. V říjnu 1995 byl slavnostně otevřen penzion pro důchodce, vedle mostu T. G. Masaryka byla zahájena stavba lávky pro pěší. Po jejím otevření v prosinci 1996 byla zahájena oprava mostu.
· Povodeň 2002
Město postihla povodňová vlna, svou prudkostí a svými následky zatím největší v historii dolního Povltaví. Při této povodni patřily Kralupy mezi nejzasaženější města. Na některých domech je dodnes vidět typická „čára“ ukazující výšku tehdejší hladiny. Obnova zničených objektů pak pokračovala celá další léta. Povodeň kulminovala 14. srpna, kdy se průtok přiblížil hodnotě 5 000 m3s−1. Pod vodou se ocitl celý střed města včetně postranních ulic, do kterých se rozlil Zákolanský potok. Na náměstí sahala hladina vody do výšky 2 metrů, zaplaveno bylo i nádraží. Voda ohrožovala i železobetonový most Tomáše Garriguea Masaryka. Sjely se hasičské záchranné sbory z blízkého i vzdáleného okolí, evakuace obyvatel z ohrožených objektů proběhly beze ztrát na životech.
Po opadnutí vody začal úklid a ukázaly se vzniklé škody, které pomáhali likvidovat všichni. Dobrou organizační činností a za pomoci ze sousedních měst a obcí se do Vánoc podařilo město uklidit. Odstraňování následků povodně pokračovalo i v dalších letech a zdá se, že město přitom dostalo přívětivější vzhled.
V květnu 2017 skupina zdejších sympatizantů s postavou Švejka, z díla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška, instalovala sochu této literární postavy [4] do pěší zóny zdejší Husovy ulice. Náklady na zhotovení skulptury vyčíslili členové spolku na 400 tisíc českých korun, které vybrali formou sbírky.
Rok 1932 Ve městě Kralupy nad Vltavou (9 591 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):
· Instituce: okresní úřad, okresní soud, berní správa, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, cejchovní úřad, okresní četnické velitelství, katolický kostel, synagoga, státní reálné gymnázium.
· Živnosti a průmysl: obchodní gremium, společenstvo různých živností, holičů, hostinských, krejčí, pokrývačů, řezníků a uzenářů, okresní jednota živnostenských společenstev, továrna na autochladiče Kratina, spolkový rolnický cukrovar, továrna na dýhy, 4 chemické továrny, výroba konfekce Slavia, Pražsko-Kralupská továrna na kůže, kyslík, Kralupská společnost pro lučební výrobky, Kralupská průmyslová lihovarská společnost, továrna na mazadla Bratří Neumannové, továrna na benzinové motory Pejšek, továrna na nábytek Čermák, Kralupská rafinérie olejů minerálních, parostrojní pivovar a sladovna, továrna na polévkové konzervy a kostky Maggi, slévárny, továrna na stroje hospodářské, 6 cihelen, 2 mlýny, 3 pily.
· Služby: 6 lékařů, zubní lékař, 2 zvěrolékaři, 3 advokáti, notář, architekt, Anglo-československá a Pražská úvěrní banka, biograf Elektra, biograf Sokol, 3 fotoateliéry, geometr, 3 hotely (Slavie, U slovanské lípy, Státní), Klusáčkova kavárna, 2 lékárny (Šafránek, U sv. Václava), 2 restaurace (nádražní, Pivovarní), Městská spořitelna, Občanská záložna, okresní hospodářská záložna, záložna pro obchod a živnosti, živnostenská záložna, 3 vinárny, zubní ateliér.
V obci Minice (833 obyvatel, katolický kostel, sbor dobrovolných hasičů, samostatná obec se později stala součástí Kralup nad Vltavou) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: holič, 3 hostince, 2 kapelníci, konsum Svépomoc, kovář, mlýn, 2 obchody s obrazy, obuvník, 4 obchody s ovocem, pekař, pokrývač, povozník, 7 rolníků, řezník, sadař, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Minice, 3 trafiky, truhlář, obchod s uhlím.
V obci Zeměchy (471 obyvatel, katolický kostel, samostatná obec se později stala součástí Kralup nad Vltavou) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 hostince, košíkář, kovář, 2 obuvníci, 2 rolníci, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 švadleny, trafika, obchod s uhlím, obchod s dřevěným uhlím.
